Stíny budoucnosti - 11. díl

24. srpna 2011 v 16:24 | ALEX.A
Zvedla jsem hlavu abych se podívala, do koho jsem to vlastně narazila. Nade mnou stál člověk, kterého jsem až moc dobře znala - Fred Thomas. Pozdravili jsme se - asi si mě ještě pamatoval. Já jsem pokračovala k jízdárně za tím, co jsem chtěla před chvílí udělat. Neměla jsem chuť se rozčilovat proč si nedává pozor kam jde, když jsem vlastně dělala to samé. Vždycky jsem obviňovala z něčeho, co se stalo mě, nejbližší lidi kolem, ale teď na to nebyl čas. Vím, bylo to ode mě sobecké, ale já jsem prostě byla taková.


Doprostřed jízdárny jsem postavila jednu kavaletu. Chtěla jsem s Kessy zkusit přejít řadu kavalet, ale pro začátek tohle stačilo. Odběhla jsem ven z jízdárny pro Kessy, kterou stále držela Grace a nasedla jsem na ni a poté jsem ji navedla na jízdárnu. Jemnou pobídkou holeněmi jsem ji přiměla, aby se rozeběhla na nízkou překážku. Hop! A už se přes ni přenesla tak lehce jakoby to pro ni byla jen maličkost. Kessy skákání bavilo, takže nebyl problém ji přimět k nějakému tomu skoku.
Po několika skocích jsem usoudila, že je dostatečně soustředěná na to, aby zvládla překlusat řadu kavalet, přidala jsem na jízdárnu ještě tři další. Kessy to brala zřejmě jako zábavu, protože řadu překlusala stejně tak dobře jako předtím. Kavalety jsem z jízdárny neuklízela, protože Grace mě poprosila jestli bych je tam nechala když už byly postavené - chtěla s Robbym také po dlouhé době absolvovat krátký trénink.
Kessy, která věděla, že odvedla dobrý kus práce hned loudila nějaký pamlsek. Zasmála jsem se. Jakoby mi viděla do duše. Odváděla jsem Kessy zpátky do stáje a ještě před tím než jsem zmizela za rohem jsem se otočila. Viděla jsem, že Grace má trochu problémy s Robbym - odmítal přeskočit kavaletu. Grace tedy pobídla Robbyho, aby oběhl několik kruhů okolo kavalety a asi po pátém kolu se uklidnil a Grace ho znovu navedla na překážku. Tentokrát ji přeskočil. Usmála jsem se a pokračovala dál do stáje. Tam jsem Kessy sundala sedlo, uzdečku a vyčistila jsem ji. Dneska jsem ji hodlala po dlouhé době dát zase do výběhu ke svým koňským přátelům.
Přetáhla jsem ji přes hlavu hráškově zelenou ohlávku a připnula jsem k ní vodítko. Zřejmě věděla, co ji čeká a tak začala nahlas a vesele frkat. Grace zrovna skončila takže jsme se potkaly u vrat stáje. Rukou jsem ukázala k výběhu a potom jsem řekla, že jí s uklízením překážek pomůžu. Přikývla a obě jsme zase pokračovaly ve svojí cestě.
Když jsem otvírala vrátka výběhu Kessy nevypadala nějak nedočkavě. Jen klidně stála a pozorovala moje pohyby. Stáhla jsem ji ohlávku a pobídla jsem ji. Aniž bych to čekala, vyletěla jako střela až se za ní udělal šedavý oblak prachu. V první chvíli jsem před sebou neviděla vůbec nic, ale za chvíli jsem se musela rozesmát. Bylo to tak milé a drzé zároveň, pomyslela jsem si. Ale ať už to bylo jakkoliv, byla, je a bude to moje malá řošťačka.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Pauline Pauline | Web | 25. srpna 2011 v 10:44 | Reagovat

Ahoj, děkuju za spřátelení, už jsem si tě tam zapsala. ;)

2 Nasťa your SB Nasťa your SB | Web | 25. srpna 2011 v 13:17 | Reagovat

Je to krásně napsané.. Koně jsou nikdy vážně drzí..

3 Sheila Sheila | Web | 25. srpna 2011 v 19:57 | Reagovat

Tak to je šikovná, když jí to tak šlo :-)

4 Sheila Sheila | Web | 25. srpna 2011 v 19:58 | Reagovat

[3]: Myslela jsem tím Kessy :-D

5 Nautery Nautery | 30. srpna 2011 v 14:22 | Reagovat

Příběh je to hezký, ale tak nějak mu pořád chybí děj. Jinak je ale opravdu hezký. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama