Stíny budoucnosti - 9. díl

10. srpna 2011 v 16:57 | ALEX.A
Další den ráno jsem se probudila s neobvykle dobrou náladou. Nechápala jsem to. Neměla jsem důvod proč se radovat. Bylo pondělí - začátek dalšího nudného týdne ve škole a navíc mi mamka včera přikázala abych si dnes odpoledne uklidila pokoj jinak, že dřív než po uklízení mě nepustí do stáje. Uklízení - činnost, kterou jsem nesnášela. A škola - místo, do kterého bych někdy nejradši ani nevkročila.
,,Povedená mi to dvojice" zabrblala jsem si potichu.


Nástěnné hodiny nad stolem ukazovaly půl sedmé, a tak jsem usoudila, že bych už mohla jít dolů do kuchyně na snídani. Popadla jsem školní batoh a seběhla po schodech dolů. Snídaně probíhala, jako každý jiný den. Filip se samozřejmě ani nenamáhal přijít a taťka si ji odnesl do obýváku před televizi. Do práce chodil až v devět, takže měl ještě spoustu času. Já jsem se nasnídala s mamkou v kuchyni. Nikdy jsme nesnídali dohromady a já si na to teda musela chtě, nechtě zvyknout. Hned jak jsem dojedla, sebrala jsem batoh, který jsem před snídaní hodila před dveře a utíkala na zastávku.
Zdálky jsem už poznala Grace, která si s někým vesele povídala. Ale s kým? Pomyslela jsem si. Když jsem přišla o trochu blíž, poznala jsem, kdo to je. Byl to Erik. Několikrát jsem zamrkala, abych se ujistila, že se to jenom nezdá. Včerejší Graciin výraz vůbec nenasvědčoval tomu, že by oni dva mohli být zase přátelé. Zase? Ano, zase. Grace a Erik se znali už odmala, ale po několika dlouhotrvajících hádkách se odcizili.
,,Ahoj!" pozdravili oba jakoby se nechumelilo.
,,Ahoj," odpověděla jsem, ale svůj jsem nedala najevo. Narozdíl od Grace jsem svoje pocity nedávala nikdy najevo
,,O čem se bavíte?" zeptala jsem se.
,,Ty asi ještě nevíš, že k nám do stáje mají přivést nového koně, ne?" také se mě zeptala, ale zároveň jsem znala odpověď. Grace vždycky věděla víc než já, ale to bylo asi tím, že já jsem nikdy nevydržela dlouho poslouchat.
,,Ne nevím," zamumlala jsem v odpověď, ale myšlenkami jsem byla úplně někde jinde.
,,Jdeš dneska do stáje? Alespoň bychom ho mohly omrknout."
,,Jasně, že jdu," odpověděla jsem jakoby to byla ta nejjasnější věc na světě.
Školní autobus přijel o pět minut dříve, takže to znamenalo čekat v téhle zimě déle před školou. Natože už byla půlka března bylo stále ještě chladno. Při neustálém povídání se ale tato malá chvilka dokonale zakryla. První hodinu byl nečekaně a k mé velké radosti zeměpis. Nesnášela jsem tento předmět. Nejenom kvůli námi velmi neoblíbené paní učitelce, ale kdo si má pamatovat všechny ty názvy? A ještě když pro nás připravila ten její velmi oblíbený "prověřovací testík", tak si myslím, že mě nic horšího nemůže čekat.
Zazvonilo. Pozdravili jsme a poté jsme se snažili uvelebit ve tvrdých školních židlích. Paní učitelka Sefreidová z nás ani na minutku nespouštěla své velké modré oči. Jak jsme už minulý rok zjistili, nesnášela, když jsme nevěnovali pozornost jejím dlouhým a nudným přednáškám. Už jsem se nemohla dočkat až skončí škola a já se vydám do stáje. Za svým milovaným a věrným koněm. A na místo, kde pouštím z hlavy všechny své problémy.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karmen Karmen | Web | 10. srpna 2011 v 18:18 | Reagovat

Krááása =) To jsem si zase početla =D

2 darlos darlos | Web | 10. srpna 2011 v 20:46 | Reagovat

Úžasnej dees! :-) Moc se mi líbí ;-)

3 Gale-e | gale-e.blog.cz Gale-e | gale-e.blog.cz | Web | 11. srpna 2011 v 20:45 | Reagovat

nádherný - lepší neš kdejaká knížky - vážně nekecám... :)

PS: na horse-graphics zjištíš víc - je mi líto... teď jsem Gale-e, pokud bys měla zájem, byla bych děsně ráda za spřátelko na tomto new blogu (obl. blog :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama